Eberhard Schöck dlouho nemluvil:
Vyhrnul si rukávy a pak se s námi pustil do práce.
Počátek 60. let je ideální dobou pro založení podniku. Německý hospodářský zázrak je stále ještě v plném proudu, ekonomika vzkvétá a bytová výstavba zažívá nebývalý rozmach. Eberhard Schöck hovoří v roce 1965 v souvislosti s tehdejším stavebnictvím dokonce o »nadměrném ekonomickém růstu«.
víceV roce 1962 založil tento diplomovaný inženýr malou stavební firmu. Pod názvem »Stavební čety Schöck« se společnost zpočátku specializuje na výstavbu sklepů pro montované domy. Jeho krédo: »Chceme zmodernizovat výstavbu!«
2. dubna 1962 zahajuje Eberhard Schöck s pěti zedníky práci na své první stavbě: Jedná se o sklepy pro čtyři rodinné domky v městečku Zell am Harmersbach. První firemní čety jsou na stavbách od pondělí do pátku, a to i s obytným přívěsem; pracují za výkonnostní mzdu a často ve dne i v noci. Vede to rychle k jejich přezdívce: »Divé stavební čety Schöck«.
Staveniště z doby počátků společnosti v roce 1965
Prvotním impulsem pro jeho profesní dráhu byla stavba domu jeho rodičů v poválečných letech. Tehdy mu bylo 15 let. Rodiče koupili pozemek v Nürtingenu u Stuttgartu a pověřili provedením hrubé stavby místní stavební firmu. Eberhard Schöck je od první chvíle přítomen na stavbě a pomáhá s výkopy. Práce je to těžká, ale zajímavá.
Mladíka fascinuje, jak dům postupně roste, a rychle se v něm objevuje touha vyučit se stavebnímu řemeslu. Po absolvování reálky se nejprve vyučí zedníkem a poté studuje stavební inženýrství na technických školách ve Stuttgartu a v Hamburku. Jeho prvotní zkušenosti na stavbě a vyučení se řemeslu mu nakonec umožnily stát se podnikatelem, který se hned tak nenajde. Eberhard Schöck chtěl od samého počátku stavět lepší domy.
Tento velmi inovativní a kreativní člověk se smyslem pro realitu, vždy přístupný novým nápadům a vstřícný k lidem vybudoval kousek po kousku malé impérium, které dnes nese velké jméno: Schöck Group. Společnost Schöck je mezinárodně zastoupená a uznávaná po celém světě a prosazuje svůj růst a své inovace se spolehlivostí inženýra, precizností řemeslníka a vytrvalostí podnikatele.
Pětičlenný tým na stavbě
Společnost Schöck byla od samého počátku velmi úspěšná. Eberhard Schöck ví, jak svou firmu navést správným směrem. Jeho manželka a jeho zaměstnanci ho v tom podporují. Podaří se mu šikovně vybudovat několik pilířů, aby byl jeho podnik optimálně připraven na budoucí výzvy i krize.
více
Velmi brzy po založení »Stavebních čet Schöck« se firma nejprve rozšiřuje v okolí Baden-Badenu a stěhuje se z obce Varnhalt do obce Steinbach. Vedle realizace sklepů pro montované rodinné domky, se kterou »Stavební čety Schöck« začaly svou činnost, nyní společnost souběžně zavádí průmyslovou výrobu sklepních oken a světlíků. Kromě toho vyrábí také prefabrikované betonové prvky a na konci 70. let vstupuje do stavebního sdružení „Baumeisterkooperation“.
Zásadní zlom přichází o něco později se slavným prvkem Isokorb, který je dodnes prodejním bestsellerem. V rámci růstu podniku vznikají nyní vedle sídla v Baden-Badenu také další pobočky.
V roce 1977 se po celém Německu zřizují distribuční sklady. O pouhé dva roky později vznikají také v zahraničí – v Rakousku a ve Švýcarsku. Po překonání stavební krize na konci 90. let začíná společnost Schöck od roku 2004 silně expandovat na mezinárodním poli. V současnosti se produkty Schöck prodávají celkem ve 40 zemích prostřednictvím vlastních distribučních společností a partnerů.
Pro společnost Schöck je charakteristické především její zaměření na lidi, a to jak na straně zaměstnanců, tak i na straně zákazníků a obchodních partnerů. Na tomto základě se rozvíjí intenzivní novátorská kultura, jejíž výsledky v konečném efektu podporují činnost nadací.
více»Nejdůležitější je člověk: To byl vždy základ podnikatelských aktivit našeho otce, Eberharda Schöcka. Primárně se to týká každého zaměstnance, kterému by mělo být poskytnuto pracovní místo, kde může pracovat samostatně a zodpovědně. Spokojení zaměstnanci vytvářejí pracovní prostředí, ve kterém lidé rádi pracují a jsou přitom velmi efektivní, což má za následek vynikající produkty vyráběné ve vysoké kvalitě, a tím i spokojené zákazníky. Patří sem také liberální základní postoje, které nejsou založeny na osobních předsudcích, ale na pracovním výkonu. Proto nikoho neposuzujeme podle pohlaví, věku, barvy pleti, náboženství nebo původu. Nejdůležitější je člověk. To bylo vštípeno i nám, dětem zakladatele firmy, a proto považujeme za svůj úkol udržovat tuto filozofii ve společnosti Schöck i v obou nadacích, posouvat je kupředu a stále je přizpůsobovat novým okolnostem.«
Pro mě je dodnes ideálním šéfem. Přestože byl sám plně vytížen svým podnikem, měl vždy pochopení pro každého zaměstnance. Vždycky si na nás našel čas. Dokonce i tehdy, možná dokonce obzvláště tehdy, když se jednalo o soukromou pomoc. Člověk za ním mohl kdykoli přijít. Občas se nám také něco nepovedlo, ale náš šéf se proto nikdy nerozčílil.
Dipl.-Ing. Martin Fenchel pracuje ve společnosti Schöck od září 2011 jako vývojový inženýr.
MARTIN FENCHEL: Schöck byl známý na Technologickém institutu v Karlsruhe (KIT). Nejen kvůli názvu firmy, ale také kvůli ocenění »Schöck Bau-Innovationspreis« (Cena za inovace ve stavebnictví). Kromě toho jsem tento podnik již kdysi navštívil s našimi studenty v rámci exkurze.
MARTIN FENCHEL: Byla to docela změna, protože jsem přišel z oboru technologie stavebních materiálů a dlouhá léta jsem přednášel. Ale firmu Schöck jsme všichni velmi dobře znali - už jen proto, že se tam přesunuli tři moji kolegové. Každopádně jsem tuto firmu vždy vnímal jako velmi inovativní.
MARTIN FENCHEL: Ne, ani ne. Když jsem nastoupil, nepůsobil pan Schöck už dobrých 20 let v podniku. Čas od času však obcházel jednotlivá oddělení. Vždycky mi připadal velmi příjemný, přátelský, uměl naslouchat a byl také docela »coolový«.
MARTIN FENCHEL: Byl prostě velmi pozorný, vyznal se samozřejmě výborně ve svém oboru a říkal také přímo, co si myslí. Krátce poté, co jsem nastoupil do vývojového oddělení, jsme při jedné z jeho návštěv mluvili například o aktuálním vývoji produktů Isokorb a Tronsole. Tehdy řekl: »Můžete klidně i sami opět vyvinout něco nového.« A přitom se smál. To se nám velmi líbilo a přimělo nás to k zamyšlení. Byl to zkrátka všeuměl, který měl stále nové nápady, ze kterých ale někdy také nic nebylo, protože je trh nepřijal.
MARTIN FENCHEL: Ano, to bych skutečně řekl. Zejména ve srovnání s jinými firmami. Prostě proto, že máme dobré podmínky. Myslím, že je to hlavně zásluha pana Schöcka, který podnik po dlouhá léta také v tomto duchu rozvíjel a kladl na toto téma velký důraz.
MARTIN FENCHEL: Firma především dále rostla, a to i na mezinárodní úrovni. Když jsem před deseti lety začínal, měli jsme 450 zaměstnanců. Dnes je nás již 1100. To je obrovský nárůst. Ale pracovní atmosféra je i nadále dobrá, velmi uvolněná, a naše krédo »Jsme Schöck« také skutečné naplňujeme životem. Celkově lze říci, že se Schöck vyznačuje neobvyklou přístupností novým myšlenkám. Důkazem toho jsou i naše četné patenty, kterých každoročně přibývá. Naším úkolem je především být rychlejší než výstavba, rozpoznávat trendy a zavádět věci, které trh ještě nevyžaduje. Jsem zodpovědný za organizaci těchto patentů a mohu to docela dobře posoudit. Za zmínku stojí i to, že existuje řídicí výbor pro inovace. Pak máme ještě takzvaný »proces neustálého zlepšování«, v rámci něhož může každý zaměstnanec přispět svými zlepšovacími nápady a návrhy. Pokud se tento návrh podaří realizovat, získá jeho autor jako bonus deset procent z úspor dosažených v prvním roce. Může se klidně jednat až o několik tisíc eur. Schöck je v tomto ohledu velmi progresivní. Ale nade vším stojí u firmy Schöck jedno heslo: »Lépe vyzkoušet, než jen teoretizovat.« A to se mi vždycky moc líbilo.
Dieter Binz, nejdříve stavbyvedoucí a poté mistr ve výrobě
Dieter Binz byl jedním z prvních zaměstnanců firmy Schöck. Dne 6. května 1963 zde spolu s dalšími čtyřmi kolegy začal pracovat v »omítací četě«. Později získává u firmy Schöck mistrovský diplom.
DIETER BINZ: Ano, byl jsem skutečně jeden z prvních. První stavby, na kterých pracovala naše »omítací četa«, byly sklepy. Jako předák jsem pak řídil stavbu jednopatrového rodinného domku v Karlsruhe a bytového domu v Heidelbergu. Práce to byla náročná, ale pěkná. Spávali jsme vedle stavby v obytném přívěsu a snažili se být hotovi mnohem dříve, než to předepisoval časový plán. Pracovali jsme opravdu tvrdě a někdy i po nocích. Ale byli jsme mladí, takže nám to moc nevadilo. Když jsme se o víkendu vrátili domů, sešli jsme se v pátek večer podle možností ještě s ostatními stavbyvedoucími a předáky v hospodě, abychom si spolu na konci týdne pohovořili. Byli jsme jako jedna velká rodina.
DIETER BINZ: Byli jsme mladí a potřebovali jsme peníze. Haha. Ne, žerty stranou. Touto metodou jsme samozřejmě dosáhli vyšších výdělků, protože jsme pracovali za výkonnostní mzdu. Díky tomuto nadšení jsme si mimochodem také vysloužili přezdívku »Divé stavební čety Schöck«. Pracovali jsme hlavně s bednicími tvarovkami (velké duté tvarovky z pemzy, které se kladly nasucho a pak se podle potřeby zalily betonem nebo navíc spojily ocelovou výztuží).
DIETER BINZ: Samozřejmě. Byl to organizátor a stavbyvedoucí, se kterým se dalo mluvit prakticky o všem. Zpočátku nám paní Schöck také prala prádlo pro věci v obytném přívěsu a každý týden nám vyplácela peníze za naše výdaje.
DIETER BINZ: Trvalo to až do 70. let. Tehdy převzal vedení stavební firmy Manfred Dierichs. Eberhard Schöck v té době pracoval na svých vynálezech. Experimentoval například s betonovými prefabrikáty kombinovanými s okny, venkovními žaluziemi a parapety, protože chtěl racionalizovat výstavbu.
Pro to, čím chce člověk přispět světu, není rozhodující jen vůle, ale také činy. A celou řadu těchto činů zrealizoval nejen podnikatel Eberhard Schöck, ale i celý jeho podnik.
Na konci roku 1992 zakládá Eberhard Schöck nadaci pro porozumění s národy východní Evropy a podporu odborného vzdělávání mladých lidí v řemeslných oborech. Podle západního vzoru se modernizuje výuka v Rusku, na Ukrajině, v Moldavsku a Gruzii. Poptávka po kvalifikovaných odbornících je zde velmi vysoká, ale odborná výuka je většinou zastaralá a málo zaměřená na praxi. Ve spolupráci s místními partnery se revidují vzdělávací programy, školí se učitelé a renovují učebny a dílny, aby bylo možné úspěšně vytvářet a realizovat projekty.
Tato nezisková společnost s ručením omezeným byla založena v roce 2012 na popud paní Sabine Schöck. Touto nadací podporuje rodina Schöck v současné době obzvláště projekty na rozvoj školního a odborného vzdělávání v Indii, Nepálu a některých afrických zemích, jakož i vzdělávací a sociální projekty v Bádensku-Württembersku.
Chce pomoci především stávajícím sdružením a dalším nadacím úspěšně vytvářet a realizovat projekty. Rodinná nadace se snaží umožnit znevýhodněným lidem vést úspěšný a zodpovědný život tím, že jim poskytuje individuální podporu a kvalitní odborné vzdělání.
Ve společnosti Schöck jsou lidé to nejdůležitější. Od samého začátku!
vícePRO SPOLEČNOST SCHÖCK byli lidé od počátku to nejdůležitější. Ať už se jednalo o zaměstnance nebo o zákazníky. »Bez dobrých zaměstnanců to nejde«, říkával s oblibou majitel společnosti Eberhard Schöck. Schöck také starostlivě pečuje o své zaměstnance, obzvlášť pokud jde o jejich osobní růst a zajištění. Díky principům a přístupu společnosti Schöck zůstává většina zaměstnanců v podniku dlouhá léta nebo dokonce až do důchodu. Tato firemní filozofie má všude kladný ohlas a sklízí respekt, vděčnost a vřelá slova zaměstnanců.
JAKO PŘEDNÍ VÝROBCE STAVEBNÍCH KOMPONENTŮ chceme stavět jednodušeji a trochu zlepšit svět. K tomu potřebujeme lidi – to je poznání společnosti Schöck. Důkazem toho, že jde podniku především také o tuto oblast, je nejen jeho sortiment výrobků, které zlepšují bydlení a usnadňují stavbu budov. Odráží se to i v jeho angažovanosti pro lidi – a ti mu ji ochotně a štědře oplácejí.
PŘEDEVŠÍM ZPŮSOB ZACHÁZENÍ S LIDMI je to, čím je podnik Schöck výjimečný. Schöck od počátku pečoval o vzdělávání a doškolování svých zaměstnanců a dával jim příležitost osobně se rozvíjet a angažovat. Na tomto základě založili Eberhard a Sabine Schöckovi dvě nadace, které slouží obecnému blahu.
Martina Riebold pracuje v podniku od roku 1988 a byla sekretářkou zakladatele společnosti.
MARTINA RIEBOLD: Když jsem nastoupila do firmy Schöck, byla jsem velmi mladá. Musím trochu popřemýšlet. Psal se rok 1988, měla jsem ukončené odborné vzdělání jako administrativní pracovnice v jedné stavební firmě a za sebou první léta praxe v oboru. Bylo mi skoro 25 let a rozhodla jsem se, že je čas na změnu. V novinách jsem viděla inzerát a přihlásila se na místo sekretářky. Na přijímacím pohovoru proti mně seděli manželé Schöckovi, pan Dierichs, jednatel stavební firmy, a jeho sekretářka. Všichni se zúčastnili rozhovoru se mnou.
MARTINA RIEBOLD: Ano, paní Schöck mě nakonec nechala ve své kanceláři přepsat zápis z tohoto pohovoru, aby zjistila, jak tento úkol zvládnu. A zřejmě jsem to napsala bez chyby.
Takže jste nahradila paní Schöck jako sekretářku jejího vlastního manžela?
MARTINA RIEBOLD: Paní Schöck do té doby pracovala na částečný úvazek pro svého manžela jako písařka. Bylo pro ni velkou úlevou, že se od té chvíle mohla intenzivně věnovat svým četným projektům.
MARTINA RIEBOLD: Nuže. Od počátku se plně angažovala ve společnosti, společně s manželem utvářela její hodnoty a byla velmi náročná ve všem, co dělala. Svého manžela také kreativně podporovala při jeho inovacích a přišla například s nápadem, že by sklepní světlík mohl mít tvar vejce. Vychovala čtyři děti a vedle toho se věnovala psaní. Jejím snem bylo vydávat vlastní knihy. Dva roky jsem byla asistentkou pana Schöcka a poté jsem se stala ještě navíc asistentkou jednatele společnosti Bauteile GmbH. Pro Eberharda Schöcka jsem pracovala prakticky až do jeho smrti.
MARTINA RIEBOLD: Ano. Bylo mu něco přes padesát a mně kolem pětadvaceti a mohla jsem se tedy od něj hodně naučit, stejně jako od paní Schöck. Oba byli povahově velmi odlišní. Například zatímco paní Schöck dávala přednost antiautoritářskému stylu výchovy, byl pan Schöck spíše klasicky přísný, ale zase ne příliš. Oba byli velmi podnikaví, a já jsem pro pana Schöcka vždycky ráda pracovala.
MARTINA RIEBOLD: Kromě toho, že byl vždy příjemným šéfem, ho také vždycky zajímalo, co si myslí jeho zaměstnanci. Často se procházel podnikem, mluvil s lidmi a ptal se jich, jestli nemají nějaké náměty na zlepšení nebo třeba vlastní vynálezy. Byl velmi empatický vůči ostatním lidem. Velmi příjemný člověk.
MARTINA RIEBOLD: Měl několik velmi úspěšných nápadů. Ale ne všechny jeho nápady se prosadily v praxi. Ještě si vzpomínám na nápad paní Schöck, že se pokusí vymyslet něco proti slimákům, kteří je vždycky sužovali na zahradě ve Varnhalteru. Oba se zabývali myšlenkou postavit plůtek, který by těmto zvířatům zabránil v útocích na zahradu. Ale nic z toho nebylo, protože něco podobného už na trhu existovalo. Pan Schöck se prostě zabýval vším, co vzbudilo jeho pozornost, a měl tlustou složku plnou žádostí o registraci výrobků. Bylo tam také mnoho vynálezů, ze kterých nakonec nic nebylo nebo které prostě na trhu neuspěly. Ale to je normální, že se člověk, který pořád něco vynalézá, taky někdy nestrefí. Já osobně jsem nic nevymyslela, ale sem tam jsem měla nápad, o kterém jsem mu pověděla.
MARTINA RIEBOLD: Pan Schöck trpěl od útlého dětství plicní chorobou. To byl také důvod, proč jezdil často do Švýcarska, aby se zotavil ze svého bronchiálního astmatu. Když se mu dařilo dobře, byl velmi aktivní: Připravoval workshopy, zakládal inovační skupiny, staral se o své zaměstnance, vyhlašoval soutěže nových nápadů s vybranou porotou a neustále hledal nové podněty a inspiraci. I v důchodu jezdil nejméně na dvě hodiny denně do své firmy. Před dvěma lety, ve věku 84 let, mu to již zdravotní stav neumožňoval.
MARTINA RIEBOLD: V roce 1988 měl podnik méně složitou organizaci, protože byl zkrátka menší. To, co jsou dnes oddělení, byly tehdy stavební dodavatelská firma, firma pro výrobu stavebních prvků a firmy pro zděné a monolitické konstrukce. Nejmodernějšími výdobytky techniky byly faxy a počítače pro jednoho uživatele. Pan Schöck procházel dvakrát denně podnikem, a lidé si také občas našli čas na rozhovor, ke kterému se rád přidal. Pořádaly se také přeshraniční cyklistické výlety a fotbalové turnaje nebo jiné společné akce. V současné době to vzhledem k internacionalizaci společnosti již není v takové míře možné. I pracovní rytmus je jiný. Zaměstnanci dnes přikládají větší význam volnému času, který pak rádi tráví se svou rodinou nebo přáteli. Pohled na práci se prostě změnil. Dnes to má však i své výhody. Práce s panem Schöckem byla vždy příjemná, a velmi dobře jsme si rozuměli, protože jsme byli oba zapálení pro stavařinu.
Rainer Binz pracoval 36 let jako administrativní pracovník.
RAINER BINZ: Předtím jsem se již vyučil prodavačem v obchodě s ocelovým zbožím. Jednoho zákazníka jsme si s kolegy v obchodě obzvlášť dobře pamatovali: Eberharda Schöcka. V té době byl ještě jednatelem jedné místní stavební dodavatelské firmy a nakupoval pro ni materiál. Pan Schöck byl vždy sympatický a vstřícný, a proto byl svým vystupováním velmi nápadný. Rozneslo se, že v roce 1962 sám založil stavební firmu. V roce 1967 následovala současná firma »Schöck Bauteile«. Můj bratranec, Dieter Binz, tam nějakou dobu pracoval jako mistr a předák. Díky tomu jsem měl s panem Schöckem bližší kontakt. Proto mě pan Schöck přímo oslovil a zeptal se mě, zda bych u něj v nově založeném podniku nechtěl pracovat. Přikývl jsem a nikdy jsem toho nelitoval.
RAINER BINZ: Proto mě pan Schöck od října 1967 do března 1968 poslal na praxi na různé stavby, kde jsem měl možnost se všechno dozvědět a naučit. Když jsem se vrátil, pracoval jsem ve firmě na prefabrikáty »Schöck Betonelemente GmbH« takříkajíc jako »holka pro všechno«. Zpočátku jsem se staral hlavně o to, abychom vůbec dostali nějaké zakázky. Protože jsme samozřejmě ještě neměli žádné poptávky z trhu.
RAINER BINZ: Zpočátku jsem s ním probíral technické a kalkulační otázky. U těchto schůzek jsem si obzvláště cenil toho, že si na mě pan Schöck vždycky našel dostatek času. Ani jednou neřekl: »Na to teď není čas.« Ne. Byl přátelský a zajímal se, kladl otázky, naslouchal, a já jsem si vždycky zapisoval vše, co jsme spolu probírali. Byli jsme pak také velmi produktivní. Hodně jsem se od něj naučil a upřímně řečeno, časem jsem ho začal mít i trochu rád.
RAINER BINZ: Ne, ne. Také se soukromými věcmi. Mám neslyšící dceru. Jednoho dne za mnou přišel pan Schöck a požádal mě o rozhovor. Zeptal se: »Vždycky jsem měl dojem, že my dva před sebou nemáme žádné tajemství. Nebo ano? « »Ne«, odpověděl jsem, »to nemáme. Skutečně ne.« »Ale,« pokračoval poté, »slyšel jsem, že máte malou holčičku, která neslyší. To jste mi neřekl.» A měl pravdu. To jsem panu Schöckovi neřekl. Dozvěděl se to od kolegů. Ještě před tímto rozhovorem se vydal za jedním profesorem do Freiburgu a dohodl se s ním, že k němu moje dcera může přijet na vyšetření. Pan Schöck uhradil náklady a moje dcera pak navštívila tohoto profesora a nechala se vyšetřit. Bohužel už nemohl nic dělat. Ale to byla výjimečná stránka pana Schöcka. Byl prostě velmi lidský.
RAINER BINZ: Ano, to určitě byl. Například v roce 1970 u nás zavedl partnerský program. Poté byla zřízena komise, která jednou ročně hodnotila zaměstnance, kteří ve firmě byli déle než tři roky. Zda byli spolehliví, či nedbalí a zda pracovali v souladu se zájmy společnosti. Existovalo několik kritérií. Pokud Vás ohodnotili kladně, měli jste možnost získat bonus. Ten fungoval tak, že 30 % čistého ročního zisku firmy Schöck bylo vyčleněno pro zaměstnance jako důchodová rezerva s vysokým úrokem. Z této rezervy se pak vyplácel příplatek k příslušnému důchodu. To bylo samozřejmě velmi atraktivní. Pokud například měl již někdo rodinu a děti a chtěl si postavit dům, pak bylo klidně možné, aby se část této sumy čerpala již dříve a aby se z ní částečně hradily náklady na financování domu. To také přispělo k určitému finančnímu zabezpečení ve stáří. Tento program byl nápadem pana Schöcka a všechny nás velmi nadchnul a motivoval.
RAINER BINZ: Ale jistě. Vlastně po celou dobu. Moje žena vždycky říkávala: »Jdeš do práce, po mnoha hodinách přijdeš domů a ještě si po tom celém dlouhém pracovním dnu pískáš.« Ano, tak to bylo prakticky celé ty roky.
RAINER BINZ: Ne, ne. Eberhard Schöck na nich pracoval téměř vždy sám. Své nápady obvykle držel až rok v tajnosti. Například sklepní světlík z roku 1970, který vyrobil ze sklolaminátu místo betonu, čímž vznikl mnohem lehčí prvek (pět procent hmotnosti betonu). Stále hledal nové nápady. Zúčastňoval se jako vystavovatel stavebních veletrhů, kde mu návštěvníci sdělovali problémy a postupy na stavbách a prosili ho, aby hledal řešení. To byl taky naprosto jeho svět: Prefabrikace stavebních prvků a technické i kvalitativní zlepšení výstavby.
RAINER BINZ: Ne. Všechny samozřejmě ne. Ale pokud je někdo tak kreativní a pragmatický jako pan Schöck, je to normální. Vzpomínám si, že jsme jednou omylem objednali špatné fólie pro námi vyráběná sklepní okna, která se balila do sáčků, aby se nezašpinila. Zapomněli jsme na povolené tolerance. Měli jsme pak celé hromady fólie. Normálně bychom je museli vyhodit. Ale pan Schöck hned dostal nápad na jejich využití. Na veletrhu se seznámil se zaměstnancem firmy, která lepila zipy do plastových tašek. Využil tohoto kontaktu a poté vynalezl ochranné pouzdro na výkresy. Prodejní oddělení jej však používalo především jako reklamní materiál, protože tento výrobek zcela nezapadal do našeho sortimentu. Později jsme výrobu těchto pouzder úplně zastavili.
RAINER BINZ: Pro úspěch je jistě rozhodující struktura prodejců v terénu. V minulosti, na samém začátku, jsme měli pouze osm až deset obchodních zástupců – a žádné techniky. Když jsme však přešli od sklepních světlíků a oken k technicky náročnějším produktům, jako je Isokorb, potřebovali jsme také jinou prodejní strukturu. Tehdy za mnou přišel pan Schöck a zeptal se mě: »Co si vlastně myslíte o našich produktech? A kdybyste náhodou věděl o někom, kdo by je uměl dobře prodávat, ozvěte se a sdělte mi jeho jméno.« Nutně jsme potřebovali profesionálního manažera prodeje. Znal jsem jednoho mladého pána, který na mě dělal dobrý dojem. Byl to Manfred Kunz, který v té době ještě u nás nepracoval. Jeho jméno jsem sdělil panu Schöckovi a ten ho po informativním rozhovoru přijal. V den nástupu byl pan Schöck bohužel nemocný, takže pan Kunz musel svůj vpravdě revoluční plán představit zaměstnancům svého oddělení sám. A skutečně, Manfred Kunz dokázal během jednoho roku transformovat 90 procent prodejního oddělení tak, že prodejci rozuměli produktům, které nabízeli. Poté prodej našich výrobků přímo explodoval. Jeho tým zvýšil předchozí cíl 25procentního ročního růstu prodeje o 60 procent. O rok později se stal Manfred Kunz jednatelem firmy Schöck a v roce 1993 byl jmenován předsedou představenstva. Jak vidíte: Ve firmě Schöck se lidé cítí dobře a jejich úspěchy se cení. Závěrem je třeba říci, že dnešní firma Schöck by bez člověka, jako byl Eberhard Schöck, prostě nebyla možná – ani po technické a inovační, ani po lidské stránce.
Gerhard Krzizok, montážník ve firmě Schöck od roku 1990
GERHARD KRZIZOK: Měl jsem už dost práce na stavbě. Pracoval jsem tam přes deset let a chtěl jsem změnu. Jednoho dne jsem jel kolem firmy Schöck a napadlo mě: Á, to je stavební firma, možná by mě tam mohli zaměstnat. A tak se také stalo. Šel jsem ke dveřím, zaklepal a zeptal se, jestli pro mě nemají nějakou práci. Naštěstí se právě zřizovalo nové oddělení. Pan Schöck mě pak požádal, abych přišel na pohovor. Byl velmi vysoký, a já jsem se ho zpočátku trochu bál a klepal jsem se, co ode mě asi bude chtít vědět. Pak si mě prohlédl od hlavy až k patě, podíval se na mé podklady a řekl: »Máte skutečně vynikající odborné zkušenosti. Umíte také číst plány?« »No jasně," odpověděl jsem, »to jsem na stavbě dělal pořád.« A tak jsem ze dne na den začal pracovat ve firmě Schöck. Byla to skvělá doba.
GERHARD KRZIZOK: Ne. Byl jsem totiž na novém oddělení. Jednalo se o speciální oddělení pro přípravu materiálu. Tak jsme ho nazývali. Byli jsme zodpovědní za atypické prvky Isokorb. Obvykle se taková oddělení nazývají "Příprava pro finální montáž". Tehdy se konzultovaly a řešily výkresy. Na začátku jsme byli jen dva, jeden nekvalifikovaný dělník a já. Dnes je nás na oddělení osm a pracujeme ve dvou směnách.
GERHARD KRZIZOK: Ale ano, měl. Ale nepřímo. Pan Schöck se u nás často zastavoval, když dělal prohlídku svého podniku. Musím ale říct: Málokdy jsem zažil tak milého člověka. Při svých návštěvách se vždy ptal: »Hochu, nepotřebuješ něco? Mohu Ti ještě nějak pomoct?« To bylo pro mě povzbuzující a svědčilo to o tom, že mu nejsem lhostejný. Byl prostě velmi přátelský. To se také projevilo, když jsme se s rodinou rozhodli koupit vlastní byt. Potřebovali jsme samozřejmě půjčku, a místo v bance jsem ji dostal od pana Schöcka, tedy od firmy. To bylo opravdu skvělé. Tu půjčku jsem mu samozřejmě splatil.
GERHARD KRZIZOK: Napřed jsme závodní radu dlouho neměli. Bylo nás jen asi 100. Měli jsme už důvěrníky zaměstnanců, ale já mezi ně nepatřil. Kolegové se mě však stále častěji ptali, zda bych to nechtěl dělat. Když v roce 1997 vznikla závodní rada, hned jsem se do ní zapojil a časem jsem byl zvolen za řádného člena.
GERHARD KRZIZOK: Zprvu byl pan Schöck poněkud překvapen, že jsme založili závodní radu. Ale pak ji rychle akceptoval. V roce 1993 se stáhl z aktivního vedení podniku. Ale pocit, že firmu Schöck vnímáme jako naši rodinu, zůstal. Tehdy se o všech problémech mluvilo otevřeně.
GERHARD KRZIZOK: Ne. Ale s jeho synem, Robinem Schöckem, jsem pracoval dva nebo tři roky. Myslím, že dělal letní stáž. Byl to velmi bystrý a zvídavý chlapec a v podstatě rozuměl všemu, co se týkalo práce. Byla to pro mě radost.
GERHARD KRZIZOK: Podnik se velmi změnil. Dříve bylo všechno přehlednější. Pan Schöck za námi třeba občas přišel a řekl: »Potřebuji Vás v sobotu, mohli byste přijít do práce?« Jasně že jsme mohli. Bylo to samozřejmé a prostě méně komplikované. Díky internacionalizaci jsme se pěkně rychle rozrostli. Muselo se pracovat stále více a rychleji.
V roce 1969 učinil zakladatel společnosti a stavební inženýr Eberhard Schöck svůj první vynález a nechal si ho patentovat. Další následovaly až do 80. let. Definovaly nové standardy ve stavebnictví, ovšem některé z nich bohužel také neuspěly. Vynálezecký duch však pokračoval dále až po inovace současné doby.
více
Zejména při zpětném pohledu a srovnání vidíme, jak se mění doba. Vývoj celé lidské společnosti je přitom stejně zajímavý jako vývoj jednotlivých podniků. Také Schöck se změnil resp. vyvinul v jednotlivých životních oblastech, a tím se změnily i některé zajímavé stránky každodenního života.
víceEberhard Schöck začal svou kariéru poměrně velmi brzy se stavební četou, která stavěla sklepy. Pokládá tak základy úspěšného podniku. Začíná s pěti zaměstnanci, a do dnešního dne ...
... se podnik rozrostl na 1100 zaměstnanců. Úspěšný příběh, jaký se hned tak nenajde!
Po přestěhování do Steinbachu přijímali zaměstnanci společnosti Schöck první objednávky v nových kancelářích u psacích strojů a po telefonu. Ještě existují telefony s otočným číselníkem ...
... dnes vypadají komunikační zařízení úplně jinak – zejména v době koronaviru, kdy zaměstnanci stále častěji přecházejí na práci z domova. V Baden-Badenu se pracuje na mobilních flexibilních pracovištích podle modelu »open space«.
Až do 70. let byla nabídka pracovních oděvů ve všech odvětvích shodná; odlišné modely byly nabízeny obvykle jen u cechovních oděvů. Ve společnosti Schöck však dělníci od počátku stáli u strojů ve speciálním »pracovním oděvu Schöck«.
To se dodnes nezměnilo. Typická je u něj klasická modrá barva společnosti Schöck. Pracovní oděv Schöck však dostávají pouze zaměstnanci ve výrobě. Pro ostatní platí: Můžete nosit oblečení, ve kterém se cítíte příjemně.
Reklama zaměřená na cílové skupiny je ve společnosti Schöck samozřejmostí. Jedním z prvních pokusů o upoutání pozornosti je tato fotografie pro reklamu na sklepní okno zabalené do polystyrenu.
Během uplynulých desetiletí se vyvíjela také reklama společnosti Schöck. Dnes se šíří prostřednictvím profesionálních prezentací produktů a fotografií znázorňujících způsob jejich použití.
V roce 1983 byl na trh uveden první Isokorb, který byl označen jako typ M. Izolant, tažené pruty a tlakové ložisko – tehdy ještě z běžného betonu – přebírají zásadní funkce v tomto nosném prvku pro termické přerušení. Všechny tyto komponenty procházejí v průběhu času dalším vývojem a vyrábí se ze stále modernějších materiálů.
U nejnovějšího prvku Isokorb model CXT se nyní tažené pruty vyrábí z progresivní nekovové výztuže Combar ze sklolaminátu. Optimální termické přerušení zajišťuje izolant tloušťky120 mm z materiálu Neopor. Také tlakové ložisko z jemnozrnného vysokopevnostního drátkobetonu s mikroskopickými nerezovými vlákny přispívá k energetické úspornosti těchto produktů pro balkóny.
»NIKDE NENÍ ŽIVOT SNAŽŠÍ NEŽ TADY«, prohlásil již spisovatel Otto Flake (1880-1963) a dodal k tomu: »Předmětem sporu je pouze otázka, ve kterém ročním období je Baden-Baden nejkrásnější.« Tento a mnoho dalších citátů odráží charakter tohoto »kulturního městečka«, jak jej kdysi nazval cestovatelský magazín »Merian«.
více
PROHLÍDKA VÝROBNÍHO ZÁVODU SCHÖCK – Již v prvních letech existence podniku bylo jeho sídlo v Baden-Badenu s jeho výrobním závodem přitažlivým cílem pro návštěvníky. V 70. letech sem zavítaly první skupiny studentů a v polovině 80. let přicestovala dokonce delegace z Jihoafrické republiky. Od konce 90. let nabízí podnik svým zákazníkům jednodenní až dvoudenní návštěvy s programem.
Prohlídka výrobního závodu Schöck
Vinařská oblast Bádensko je se svou rozlohou 15 836 hektarů třetí největší a zároveň nejjižnější vinařskou oblastí Německa. V roce 2020 se zde dosáhlo obratu téměř 39 milionů eur, a ve srovnání s předchozím rokem se obrat zvýšil o 5,8 %.
BADEN-BADEN, kdysi oblíbené sídlo aristokracie a velkoburžoazie, dodnes neztratil své kouzlo. Najdete zde mnoho přitažlivých zákoutí, jako je například parková alej Lichtentaler Allee. Činí z tohoto regionu ideální místo pro život, jehož si zde užívají i rodina Eberharda Schöcka a jeho zaměstnanci.
Pohled z návštěvnického a konferenčního centra na vinařskou oblast Baden-Badener Rebland
Kromě městského jádra, turistického historického centra a lázeňské čtvrti je součástí Baden-Badenu ještě několik dalších městských obvodů. Od roku 1972 k němu patří i vinařská oblast BADEN-BADENER REBLAND se třemi obcemi: Steinbach, Varnhalt a Neuweier. Žije zde přibližně deset procent obyvatel Baden-Badenu. A zde je počátek společnosti Schöck.
Pohled ze sídla společnosti Schöck na vinařskou oblast Baden-Badener Rebland
Jméno Schöck je hluboce zakotveno ve stavebním světě a zároveň pevně spjato s budoucností. Zeptali jsme se zákazníků a zaměstnanců, co si spojují se společností Schöck.
víceSchöck je synonymem vysoce kvalitních stavebních výrobků, které pro nás architekty řeší technické a tepelně izolační problémy. Pro společnost, jako je Schöck, by bylo velmi zajímavé nabízet produkty pro akustický komfort, zejména u veřejných budov, jako jsou knihovny nebo vzdělávací budovy. Přála bych si, aby Schöck pokračoval ve výzkumu produktů, které zlepšují udržitelnost a izolaci budov a zvyšují tak kvalitu našeho života.
Joey Dittmar, mladý manažer z vývojového oddělení společnosti Schöck, nám nastínil své představy o pracovním světě, důležitých tématech a možných produktech Schöck v budoucnosti.
Průkopnický duch a schopnost definovat neustále nové standardy pro celé stavebnictví se staly charakteristickým znakem společnosti Schöck. Architekti a projektanti se na to spoléhali i tehdy, když se na naše aplikační techniky obraceli s následujícím dotazem: »Máte nějaký nápad, jak jinak tepelně izolovat místa napojení sloupů než běžně prováděným a nepěkným vyvedením tepelné izolace?« A Schöck našel řešení: Sconnex.
Sconnex nové generace chrání proti zemětřesení a je vhodný pro zabudování do stávajících konstrukcí. Highlight: rekonstrukce významné historické památky
První magnetický Isokorb pro optimalizaci pracovních postupů na stavbě. Licenční vlastnosti produktu se aktivují prostřednictvím čipu. Izolant vyrobený z obnovitelných surovin je samozřejmě nehořlavý.
V rámci digitalizace spojuje společnost Schöck v roce 2021 své odborné zkušenosti se softwarovým specialistou generic.de. Schöck získává podíl 21,5 % na této společnosti a kombinuje přednosti těchto dvou středně velkých podniků. V roce 2022 vzniká ze společné vývojové práce se společností Robotic Eyes GmbH nová společnost beamionic. S produktem »chekker« nabízí zcela nový typ digitálního asistenčního systému pro panelárny.
Stávající budova M slouží už jen pro chov včel. Nejsou v ní již žádní zaměstnanci. Z důvodu bezpečnosti práce je výroba řízena na dálku prostřednictvím virtuální reality (VR).
V čele této progresivní společnosti nyní stojí vizionářský generální ředitel Mike Bucher. Výhled do budoucna společnosti Schöck shrnuje takto: »Velmi disciplinovaně pracujeme na naší Strategii 2025, a tím i na naší nejbližší budoucnosti. S naší vizí ›Již dnes stavíme budovy zítřka‹ však uvažujeme v mnohem delším horizontu. Naše obchodní rozhodnutí činíme na tomto základě a připravujeme se na rok 2062.«
UHPC (ultra-vysokopevnostní beton) společnosti Schöck prochází další etapou vývoje. Schöck poprvé dodává komplexní libovolné tvary pro letecký průmysl a uspokojuje vysokou poptávku v souvislosti s rostoucí vesmírnou turistikou. Velmi žádané jsou také architektonicky náročné prefabrikáty z tohoto vysoce únosného materiálu.
Představuji si společnost Schöck při jejím 100. výročí jako celosvětově zavedený podnik, který obsadil další relevantní trhy. Klimatické neutrality, o kterou dnes usilujeme, jsme již dosáhli, a naše výrobky se vyrábějí z obnovitelných surovin. Sortiment se rozšíří o další digitální produkty, přičemž se bude klást důraz především na udržitelnost a inovaci. Tím se také výrazně zvýší roční obrat. Schöck bude mít více zaměstnanců, než má dnes. Člověk a stroj budou existovat vedle sebe a společně překonávat budoucí výzvy. Zásady a hodnoty společnosti Schöck se nezměnily. Sociální projekty v oblasti vzdělávání budou mít zvýšenou podporu – člověk tak bude i nadále pro nás to nejdůležitější.
»Člověk nikdy nesmí ustrnout na místě. Kdo chce mít úspěch, musí vynalézt něco zcela nového nebo zlepšit věci stávající.«
Na památku Eberharda Schöcka
